Bantice

Dnes je Čtvrtek 19.10.2017,
svátek má Michaela

11.07.1809 - bitva u Znojma (25.11.2009)
Střetnutí u Znojma 10. a 11. července 1809

J. E. Wörl - přeložil Karel Sáček
mapa 1809
Po bitvě u Wagramu se stahovala hlavní část rakouské armády ke Znojmu, Rosenbergův sbor k Laa, aby bylo dosaženo brněnské silnice. Napoleon, který zpočátku neznal směr ústupu, poslal maršála Davouta na Mikulov, maršála Marmonta ke Znojmu přes Laa, maršála Massénu rovněž tam přes Hollabrunn.

Rakouští granátníci a záložní jezdectvo dosáhli Znojma ráno 10. července, zbytek rakouské armády tam za pochodu pronásledovali Francouzi.

Maršál Marmont překročil Dyji u Hevlína (Höflein) (a). Dosáhnuv výšin u obce Dyje (Milfraun) a Suchohrdly (Zuckerhandel) pozoroval nepřátelské postavení u Znojma. Výšiny naproti měly obsazeny tři rakouské brigády (A), před něž vyjela silná dvanáctiliberní baterie (B). První sbor (C) stál naproti Příměticím, záložní jezdectvo (D) při silnici do Moravských Budějovic (Budweis, správně mělo být uvedeno Budwitz). Pět praporů vídeňských dobrovolníků (E) obsadilo Znojmo; silné oddíly rakouských granátníků stály u přechodů přes Dyji u Šaldorfu (Schallersdorf), Oblekovic (Obleß), Bohumilic (Pumlitz – v současnosti existují jako součást Oblekovic) a Dobšic (Teswitz) (F). Marmont postavil jezdeckou divizi Montbrun na nejkrajnější pravé křídlo (bb); vlevo od ní divizi Claparède (cc) hned (sofort – míněno hned vedle?) divizi Watrin (pozn. překladatele: generál Watrin zemřel v roce 1802, v tomto případě je určitě myšlena divize Wrede alias Minucci) (dd)‚ připravené v kolonách k útoku na Dobšice, divize Glanzel (pozn. překladatele: míněn Clauzel) (ee) nakonec tvořila levé křídlo; francouzské a bavorské dělostřelectvo postoupilo na výhodná místa (ff). Marmont ihned udělil rozkaz divizi Wrede vytlačit střeleckým řetězem (Schützenkette) nepřítele z vinohradů u Dobšic a získat vesnici útokem, čehož po tvrdošíjném odporu dosáhla. Sám arcivévoda Karel poslal ustupujícím posilu (G); současně zpozoroval Marmont 3. (H), 6. (I) a 5. (K) rakouský sbor, které pochodovaly do Znojma. Bavoři byli z Dobšic znovu vyhnáni, ale s pomocí jednoho bavorského jezdeckého pluku (g) se jim podařilo vsi znovu zmocnit a uhájit ji, k čemuž obzvláště přispěla jedna baterie (h). Kolem večera byli Bavoři v Dobšicích vystřídáni vojáky divize Claparède. Konec zadního voje Rakušanů pod knížetem von Reuß dorazil kolem večera 10. července do Chvalovic (Kallendorf) (LL).

Ráno 11. července bylo postavení Rakušanů následující: (N) 5. sbor pod knížetem von Reuß na výšinách za kláštery Louka (Kloster-Bruck), Hradiště sv. Hypolita (Kloster Pöltenberg) a u mostu přes Dyji; (O) 1. sbor pod Bellegardem s jednou dvanáctiliberní baterií; (P) sbor generála Kolowratha; (P’) 6. sbor ke krytí levého křídla; (R) Sbor knížete Hohenzollern; (S) granátnický sbor; (T) křovím zarostlý břeh Dyje obsazený střelci; (U) 4 baterie u Louky.

Massena dospěl k Novému Šaldorfu (Neu-Schallersdorf) a rozvinul zde divizi Legrand (ll); jedna stranou vlevo postavená baterie (m) bočně postřelovala (enfilirte) údolí Dyje a mosty. Jedna brigáda z divize Legrand překročila Dyji (n,o) a zmocnila se vesnic Starý Šaldorf (Alt-Schallersdorf) a Louky. Bádenská brigáda vytvořila zálohu (q) mezi oběma osadami; jeden kyrysnický pluk zaujal postavení vpravo od mostu (r), čímž bylo navázáno spojení s Marmontem.

Arcivévoda Karel přesunul kolem Znojma zpět své dělostřelectvo, díky za jehož krytí kolony znovu postoupily. Marmontovi a Massénovi vojáci zde bojovali až do poledne. V tomto čase dorazil na bojiště Napoleon, který se nacházel u Laa. Následovala jej gardová pěchota s Oudinotovým sborem. Davout obdržel rozkaz otočit se u Mikulova doleva a po moravskobudějovické silnici dorazit do Přímětic (Brenditz) z druhé strany.

Boj, který se nyní rozhořel v protínajícím se (durchschnittenen) terénu, bývá líčen jako jeden z nejurputnějších války, jenž přerušila jen na pár minut bouřka a silný příval deště. Odpoledne kolem 2. hodiny postupovali Rakušané s přesilou proti Massenovi, který se dokázal bránit jen divizí Legrand. Rakouská granátnická kolona (Y) postoupila přes Starý Šaldorf až k mostu, kde se zmocnila poloviny francouzského praporu a trojice francouzských generálů. 10. francouzský řadový pěší (pozn. překladatele: správně kyrysnický) pluk (tt), který vedl osobně Masséna, zatlačil tuto kolonu znovu zpět a pronásledoval ji za podpory kyrysníků (r) až do blízkosti Znojma. V tomto okamžiku dorazila divize Carra St. Cyr (u) a překročila Dyji, načež Massena se zbytky svých vojáků znovu postoupil. Jedna francouzská baterie se přesunula přes Sedlešovice (Edelspitz) a postřelovala ze strany sbor knížete von Reuß; proti ní byla nasazena jedna trojnásobná baterie (Z). Nyní udělil Napoleon rozkaz k postupu 11. sboru, přičemž Francouzi překročil dolní tok Lesky (unteren Leschenbach) (ww) a na výšiny u Znojma postupovali pod vražednou palbou. Zbývající divize Marmontovi (x) tento postup následovaly. Část Montbrunnova jezdectva se pokusila dobýt levé křídlo nepřítele v okolí Únanova (Winau) (z’z’). Montbrunn se již připravoval k útoku na Znojmo, když kolem 6. hodiny večerní doručil kurýr zprávu o uzavření příměří a zastavení palby. Rozhořčení vojáků bylo ale tak velké, že parlamentáři, kteří tuto zprávu přiváželi, byli na obou stranách zraněni. V noci odpochodovala rakouská armáda do Moravských Budějovic.

celý článek

Prelát Max Mayer a klášter Maria Hilf v Českých Křídlovicích (23.7.2009)
Na počátek letošního léta připadá 80. výročí úmrtí kdysi známé a význačné osobnosti nejen Božic a Českých Křídlovic (dnes součást Božic – pozn. red), ale vlastně i celého Znojemska a jižní Moravy preláta Maxe Mayera, rytíře z Ahrdorffu a Wallersteinu.
Tento schopný, ambiciózní, ale zároveň hluboce lidský muž se narodil 3. prosince 1845 v Kroměříži v zámožné šlechtické rodině jako Maximilian Thaddäus Mayer. Na kněze byl vysvěcen 6. června 1868 a šest let působil jako kaplan v Brně. V listopadu 1874 odjel ze studijních důvodů do Říma, kde se stal tajným komořím „vatikánského vězně“ papeže Pia IX. V roce 1876 získal doktorát kanonického práva, následujícího roku byl jmenován papežským prelátem a v roce 1880 se stal apoštolským protonotářem nového papeže Lva XIII. Tato závratná a rychlá kariéra (stejně jako její nečekané přerušení a utlumení) zavdaly v pozdějších letech (též ve spojení s jeho soukromým životem na konci 90. let 19. století) nejednu spekulaci o jejich pravých příčinách.
Ověřená fakta ovšem říkají, že v roce 1881 onemocněl a vrátil se zpět na Moravu. V roce 1884 zamířil na teplý a slunečný jih, na faru do Českých Křídlovic (dnes součást Božic) na Znojemsku. Brzy se zde stal známou a uznávanou osobností. Do srdcí občanů obou obcí se tento 198 cm vysoký a urostlý muž zapsal nejen jako kněz a veřejně činný člověk, ale i jako zachránce mnoha božických a křídlovických dětí během jarního tání roku 1888 a následném stržení zděného barokního mostu divokými vlnami rozbouřené řeky Jevišovky. Nezapomenutelným životním dílem preláta Maxe Mayera se nakonec stala stavba monumentálního zdroj znojemský týden.
V roce 1899 byl jmenován sídelním kanovníkem metropolitní kapituly v Olomouci a po 15 letech svou oblíbenou farnost v Božicích a Českých Křídlovicích opustil. V roce 1901 mu bylo přiznáno právo používat predikátu rytíř z Ahrdorffu a Wallersteinu. O patnáct let později získal císařským diplomem titul barona. Již předtím byl v roce 1913 jmenován kapitulním prelátem a v roce 1921 kapitulním proboštem metropolitního kostela Sv. Václava v Olomouci.
Do Božic se však stále vracel. Roku 1895 zde koupil dva sousední domy, kterým se později začalo říkat prelátova vila, i přilehlý pozemek pro známou prelátovu botanickou zahradu - arboretum. V novém domě v Božicích trávil prelát Max Mayer každoročně svou letní dovolenou. V přepychovém a útulném letním sídle v Božicích vznikla v letech 1900 – 1926 veškerá prelátova literární díla. Jako výraz vděku předal v roce 1922 každé božické a křídlovické rodině dvě své knihy se jménem obdarovaného a vlastnoručním věnováním.
Svůj trvalý vztah k jižní Moravě vyjádřil i tím, že si na jaře 1928 nechal na božickém hřbitově podle vlastního návrhu postavit hrobku. V Božicích chtěl také oslavit 60 let svého kněžství. Uprostřed příprav oslav tohoto diamantového výročí však Max Mayer dne 7. července 1928 v Božicích ve věku nedožitých 83 let zemřel.
Když byl prelát Mayer z Ahrdoffu 11. července 1928 - za přítomnosti olomouckého sboru kanovníků, dalších duchovních hodnostářů a velkého množství občanů z obce i širokého okolí - s velkými poctami pohřben, sledovali obyvatelé Božic a Českých Křídlovic neobyčejný pohřební průvod.
O poslední cestě Maxe Mayera psaly i tehdejší noviny. Znojemský list Znaimer Tageblatt líčil život významného člověka, jeho lásku k umění a vědě, jeho dobročinnost, oceňoval jeho básnické práce a zdůrazňoval jeho jedinečnou lásku k jižní Moravě.
Prelát Max Mayer byl skutečně velkým milovníkem umění a významným mecenášem. Muzejní sbírky znojemského muzea obohatil množstvím rozmanitých darů. V roce 1921 od něj město Znojmo zakoupilo soubor indických loveckých a bojových zbraní a kolekce japonských pušek, které si přivezl ze svých cest po Asii v letech 1900-1901. Tyto orientální zbraně jsou dodnes součástí muzejní expozice.
Malým muzeem byl i jeden z jeho domů v Božicích. Mezi zvláštnosti domu patřila domácí kaple s Madonou, známým Jihomoravským křížem, oltářem a kulatými barevnými okny. Dále sem patřila bohatá sbírka starobylých uměleckých předmětů, zbraní a výtvarných a keramických děl z celého světa. Nacházela se zde i bohatá knihovna, sbírky rostlin, brouků a minerálů. Asi hektarová zahrada patřící k vile byla osázená vzácnými a exotickými rostlinami z celého světa. Přes zimu byly cizokrajné byliny a rostliny chráněny ve skleníku. K posezení sloužily i tři altánky.
Literární dílo Maxe Mayera tvoří 11 veršovaných divadelních her (šest z nich je uloženo v knihovně Jihomoravského muzea ve Znojmě), 3 drobnější hry a řada teologických textů. Skládal též básně publikované především v regionálním tisku.
Samostatnou kapitolou díla preláta Maxe Mayera je stavba kláštera Maria Hilf v dnešních Božicích. Původní charitativní objekt - útulek pro děti a staré lidi – byl postupně rozšiřován o další stavby. Správy se ujaly sestry sv. Karla Boromejského. V letech 1905 – 1906 pak byla vybudována dominantní čtyřpatrová budova s kaplí jako dívčí penzionát. Byla zde zřízená dívčí měšťanská škola pro dívky z celé monarchie a po roce 1918 rodinná škola. Od roku 1950 slouží většina budov potřebám domova důchodců.
Prelát a baron Maximilian T. Mayer, rytíř z Ahrdorffu a Wallersteinu patří bezesporu mezi nejvýznamnější osobnosti, které kdy žili a působili v Božicích a Českých Křídlovicích. Není určitě jeho vinou, že svoji dlouhou životní pouť prožil ve složité a komplikované době a tudíž kromě životních vzestupů a zasloužené slávy, dočkal se i zklamání a bolesti. Jeho vztah k jižní Moravě a krajině kolem Božic a Českých Křídlovic se sametově zářícími meruňkami však byl příkladný.

Práče: V kapli se ukrýval poutník (9.6.2009)
Práče: V kapli se ukrýval poutník
29.04.2009
Nejspíš horlivý farník může za to, že se po mnoha staletích dostala na světlo socha svatého Jakuba Většího. Bezhlavé torzo, patrně z mušlového vápence, bylo součástí zdiva rekonstruované kaple sv. Anny v Práčích. Unikátní nález překvapil i památkáře. „Ve zdivu nacházíme kusy portálů nebo žeber, ale socha? To jsem ještě neviděla,“ uvedla Marta Procházková z brněnského Národního památkového ústavu. „Původně v plánu rekonstrukce nebylo zahrnuto odstranění vnitřních omítek, ale jeden z farníků iniciativně část omítky sundal. Pod ní se objevil nebývale velký kamenný blok. Po vyjmutí jsme zjistili, že jde o sochu,“ doplnila památkářka. I když gotické soše chybí hlava, má charakteristické znaky poutníků. „Že jde o poutníka lze poznat podle oděvu a dalších znaků. Přes rameno má brašnu a na nohách škorně patřící do středověku. Má zvednutou ruku jako by v ní držel poutní hůl a na rameni mušli, což je znak poutníků,“ vysvětlila Marta Procházková. Socha má mnohonásobný nátěr vápenných vrstev, který budou zkoumat restaurátoři. „Už samotné vrstvy nátěru jsou pro restaurátory zajímavé. Pod jejich nánosem se může skrývat i polychromie. Jednou z variant je i možnost dotvořit, dle dobových analogií, u skulptury hlavu, která bude snímatelná. Zatím totiž nevíme, zda bude socha umístěna v muzeu, kde jsou torza zcela běžně k vidění, nebo přijde do sakrálního interiéru, kde naopak je žádoucí, aby byla kompletní,“ doplnil Zdeněk Vácha, náměstek Národního památkového ústavu Brno. V současnosti je sv. Jakub Větší v péči farnosti. Jisté je, že do kaple sv. Anny v Práčích se již nevrátí.

www.znojemsko.cz

Obsah sekce Památky a místní zajímavosti v obci i okolí